Bogusław Deptuła doporučuje
kritik a historik umění, kurátor výstavy, obchodník s uměním, novinář, nadšenec kuchyně a kuchař samouk; autor četných textů o umění, literatuře a jídle, vč. "Literatura z kuchyně".
Sebastian Skoczylas je inspirován krajinou. Z mnoha možných estetik a barev si však vybral ten, který mu připadal nejblíže. Maluje bělenými, pastelovými, mírně umělými barvami a používá horizontální, zonální kompozici svých abstrakcí. Ano, čerpá z pozorování světa, ale zpracovává ho způsobem, který mu připadal nejatraktivnější. Nejsou zde žádná přísná geometrická dělení, ale vnáší to trochu řádu do náhodnosti krajiny a zároveň zavádí některé rušivé nebo rušivé fragmenty jasně geometrické povahy: kruhy, čtverce, čáry.
Je to osobní známka v tomto krajinou inspirovaném, ale také idealizovaném plátně. Tyto postavy pravděpodobně nepatří do řádu přírody, ale jsou dalším údajem o přítomnosti malíře v jeho obrazech.
Tak vzniká další verze krajiny v souladu s čistícími a abstrahujícími tendencemi, tak charakteristickými pro moderní malbu.
- Obrázek má neobyčejnou moc zaplnit interiér, stejně jako hudba - říká Sebastian Skoczylas. - Vytvoří další dimenzi ve 3D prostoru. Sám jsem zvědavě sledoval, co se děje s měnícími se malbami na stěnách. Můj byt je jakousi laboratoří. Některá z mých prací tu na chvíli skončí, pak ustoupí jiné. Pokaždé je to jiné a to mě fascinuje. Obraz uvnitř má úplně jiný význam než v surovém galerijním prostoru, který jej záměrně izoluje od světa. Interiér je referenčním bodem a odsuzuje obraz k dialogu nebo naopak k rušení a ničení okolního prostoru.
