Nejen pro bohaté

Cesta domů
Andrzej a já jsme vždycky žili v panelových domech. Nejprve s rodiči a poté jako pár - s rodiči. Než jsme se osamostatnili, byli jsme hostiteli Andrzejových rodičů. Samozřejmě jsme začali hledat svůj vlastní byt, ale ceny nám nedaly žádnou naději na rychlé vystěhování. A pak byla příležitost koupit levný pozemek poblíž města. Rozhodli jsme se investovat a nákup pozemku považovat za spořící investici.
Na pozemku o rozloze téměř 2 000 m2 byl přístup k elektřině a plynové síti, což upřednostňovalo možnou výstavbu domu. Zpočátku jsme na to ale vůbec nemysleli, protože jsme se báli, že nebudeme nést náklady na stavbu nebo údržbu domu.
Netrvalo však dlouho, když jsme pozorovali, co se děje na trhu s bydlením, a poslouchali, co říkají naši přátelé žijící v rodinných domech, začali jsme pomalu měnit svůj pohled na dům.
Naše stavební dobrodružství začalo intenzivním čtením odborných obchodních časopisů. Pravděpodobně by však dodnes nebyl žádný dům, nebýt současných sousedů, kteří nám nabídli pomoc při vyřizování formalit souvisejících s výstavbou. Díky nim se věci zrychlily.
Ani jsme neviděli, jak jsme drželi stavební povolení v našich rukou. Bylo to těžké přehlédnout. Společně s Andrzejem jsme se tedy rozhodli zahájit stavbu. Úspory byly dostatečné na skořápku budovy a na dokončení stavby jsme si vzali stavební a hypoteční úvěr.
Peníze nejsou tak
špatné. Dokončený projekt za malou částku peněz byl nalezen v PĚKNÉM DOMU (č. 3/1999). Rozhodli jsme se pro budovu, která má jasné rozdělení na reprezentativní a soukromou část a může být postavena ve dvou fázích. Podkroví jsme se rozhodli přizpůsobit později, až budou na světě děti.
Protože náš dům byl postaven na otevřeném prostranství, kde nic nechránilo před sluncem nebo větrem, chtěli jsme pevnou izolaci stěn. Zároveň jsme mysleli na úspory. Proto jsme po dohodě s architekty místo vrstvených stěn z keramických bloků, zateplených polystyrenem, postavili jednovrstvé stěny z pórobetonových bloků (tloušťka 24 cm) s vnější izolací (12 cm polystyrenu). Řešení, které jsme zvolili, se ukázalo být levnější a zároveň - jak nás ujistili naši odborníci - současně nehrozilo riziko zvýšení tepelných ztrát skrz stěny budovy.
Koupili jsme slušná dřevěná okna (U = 1,1) a pod podlahy v přízemí jsme umístili 10 cm polystyrenu a izolovali jsme strop nad přízemím typu terriva 5 cm vrstvou polystyrenu pokrytého betonovým potěrem. V domě bylo teplo (21 ° C), ale předpokládáme, že 15 centimetrů izolace povrchu střechy z minerální vlny, které jsme letos provedli se záměrem zahájit další práce v podkroví, sníží náklady na vytápění. Dozvíme se to letos v zimě.
Přečtení stavebních deníků nás přimělo zvážit instalaci tepelného čerpadla, ale toto řešení pro nás bylo příliš drahé. Když jsme měli poblíž plynovou síť, rozhodli jsme se vytápět dům plynem. Přátelé, kteří provozují stavební firmu, nám poradili, abychom příliš nešetřili na topných zařízeních a hned si koupili kvalitní kamna ústředního topení a krbovou vložku. Ujistili nás, že takovou volbu oceníme už po prvních účtech a … měli pravdu.
Investice snižující náklady na údržbu
Jelikož se náš pozemek nachází 150 m od silnice s plynovými a elektrickými sítěmi, rozhodli jsme se investovat společně se svými sousedy, abychom snížili náklady na připojení domu k síti. Výsledkem byly měřitelné úspory. Zaplatili jsme 6000 za zprovoznění plynové přípojky s celou instalací v budově a 3000 za elektrickou instalaci. Sousedům vznikly podobné náklady.
V našem městě nebyl vodovod ani kanalizace, postavili jsme studnu a ekologickou čističku odpadních vod. Investovali jsme do vlastní čistírny odpadních vod, abychom se vyhnuli nepříjemnostem s provozem obyčejného septiku a vysokým nákladům na likvidaci odpadních vod. Bylo to opravdu býčí oko, protože za čtyři roky po přestěhování jsme na kanalizaci utratili jen 150.
Dva roky po nastěhování jsme připojili náš dům k nově vytvořenému přívodu vody. Využili jsme toho, že úřady naší obce organizovaly dotace EU (SAPART) a celé připojení nás stálo jen 1000.
Pokud jde o první dům, který je, jak se říká, postaven „pro nepřítele“, věříme, že jsme uspěli velmi dobře. Nedovedeme si představit návrat do bloku a ani dojíždění pro nás není problémem, i když za něj utratíme zhruba 500 měsíčně.