Starý činžovní dům z červených cihel v Praga-Północ. Sádra je ošuntělá, nepoužívané přední dveře jsou ohryzené rzí a „zdobeny“ mírně chuligánskými grafiti. Před válkou zde byla šicí místnost, poté budova chátrala, naštěstí před deseti lety Prahu objevili umělci. Nádvoří a nástěnné malby na stěnách slibují, že se zde dějí zajímavé věci. Různě zbarvené dveře vedou do tří křídel činžovního domu. Nelze vidět žádná čísla. - Zelená - řekne mi adresu Marie, vlastně Majky Kiesnerové. Energická blondýnka, hlas mírně chraplavý.
Zelené dveře také vedou do hostelu s velkými okny, každá s rámem v zářivých barvách. Mladí lidé sem chodí, klubová hudba je slyšet zevnitř. Místo pro zasvěcené. - Mám je moc ráda a ráda se o ně sdílím - usmívá se Majka a otevírá dveře do vysokého interiéru studia. Podkrovní atmosféra. Stěny, které nebyly po celá desetiletí vyleštěny, jsou pokryty sněhově bílou barvou a podlahu zdobí předválečná mozaika uspořádaná ve vzoru bílých a hnědých dlaždic. Pod zvlněným stropem charakteristickým pro pražské památky visí tovární lampy zakoupené od IKEA. U stěn jsou dvě velká zrcadla v nádherných dřevěných rámech. Prolomit chlad interiérustejně jako měkké lněné žaluzie na oknech a pohodlný gauč zakrytý bílým krytem.
Majka přináší přenosný sporák, protože ve studiu není vytápění. Jak vydrží na stojanu několik hodin denně? Žádný problém.
Maluje architekturu proti mírně zatažené obloze. Domy, stanice, továrny, komíny, mosty. "Budovy ve stínu nebo na slunci, v dramatických kontrastech nebo v ponuré záři jsou údajně podobně malované, ale pokaždé oddělené." Síla těchto děl spočívá v tom, že máme co do činění s malbami, na nichž stojíme před budovou, kdysi jako obři, kteří studují krajinu jako model, a někdy jako drobné postavy na pozadí ohromných zdí “- píše Stefan Paluch, malíř o Mariiných obrazech, umělcova manžela.
A všechno to začalo starou pohlednicí. - Vůbec ne! Nejprve proběhla diplomová práce - vzpomíná Majka. - Byl to můj diplom, který dal vzniknout architektuře v mé malbě. Byl jsem svědkem teroristického útoku v New Yorku. A chtěl jsem, aby to bylo předmětem mé práce na Akademii. Povedlo se. Dostal jsem vyznamenání za „hledání nové formy vyjádření“ - říká. - Pamatuji si, jak jsem chodil po ulicích New Yorku a jak na mě udělali dojem. Tyto blokové zdi, zbytky oblohy. Jako kaňony. Po svém návratu jsem objevil architekturu Prahy. Tato retro městská krajina, obchody se starožitnostmi. Jednou jsem v jedné z nich našel starou pohlednici s pohledem na ocelárnu. Žlutý papír, hnědý tisk. Nejprve mě překvapilo, že někdo dostal nápad udělat takovou pohlednici,pak mě rozesmálo a nakonec inspirovalo. Na plátně jsem se snažil zprostředkovat atmosféru karty, barvy, hru světla a stínů, vztah skvrn a čar. Začal jsem se dívat na staré vyhlídkové knihy vydané v raně komunistickém Polsku. Černobílé, kontrastní fotografie. Jsem inspirován, proto v mých pracích tyto výrazné odstíny, výrazné linie, dynamické sklony - vysvětluje.
V její práci je několik vláken. Rád maloval budovy, které byly zničeny. Obnovuje jejich lesk a zbavuje je transparentů, které za ta léta narostly. Na jejích obrazech jsou jako v dobách rozkvětu. Modernistické tvary jsou také důležitým tématem. Přeexponovaný, s velkými okny. Někdy se vydává směrem k americkým silničním filmům, atmosféře opuštěných čerpacích stanic a hotelů. Maluje také předměty Katarzyny Kobro a dává jim nový život. K těmto vláknům se čas od času vrací, ale nyní se chystá malovat italský modernismus. A na výstavu pořádanou jejími přáteli ve starém kostele v italské Brescii. Pracuje na tom, ale je jisté, že se neodchýlí od svých motivů.
Kdo je ona?
Malíř. Vystudovala malířskou fakultu na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Diplom udělený Józefa Szajny za „hledání nové formy vyjádření“ obhájila v roce 2002 pod vedením prof. Jarosław Modzelewski. Stipendista Ministerstva kultury a národního dědictví. Odborný asistent na Institutu výtvarné výchovy Akademie speciální pedagogiky Maria Grzegorzewska ve Varšavě.
Je to perfektně organizované. Musí kombinovat malbu s přednáškami pro studenty. A dům funguje také jako hodinky, Majka je matkou dvou malých dětí. „Neztrácím čas,“ říká. Co je pro ni odrazový můstek? - Pořádám výstavy pro své přátele, to je můj odrazový můstek - směje se. - Zábava je pro mě okrajový problém. Ve skutečnosti se celý život točí kolem práce. I cestování - vždy hledám výstavy, architekturu. Doma se konverzace stále točí kolem malování, protože můj manžel je také malíř. Mluvíme o obrázcích znovu a znovu, mluvíme o tématu, hádáme se, ano. A to je dobré, nedokážu si představit, že by to bylo jinak.
DOPORUČUJEME: Ve studiu: Krystyna Kaszuba-Wacławek tiler (VIDEO)
