


Dobrá barva, co je co?
- barva vyhlazuje povrch a zakrývá změnu barvy podkladu;
- po otevření kbelíku není na povrchu barvy zaschlý povlak nebo hrudky, které by naznačovaly dlouhé a nesprávné skladování;
- barva má takovou konzistenci a viskozitu, že nevyžaduje přidání ředidla.
- má dobrou přilnavost k podkladu;
- dobře kryje (předchozí vrstva neprobíhá skrz);
- má mikroporézní strukturu, která umožňuje malované stěně „dýchat“;
- je to trvalé.
- barva neobsahuje škodlivé látky, je také bezpečná pro životní prostředí.
Splnění všech těchto podmínek není snadné. Velmi tvrdé, odolné proti poškrábání a otěruvzdorné barvy obvykle nejsou zdravotně nezávadné. Takzvané ekologické barvy, tj. Barvy, které kromě vodní páry do místnosti nevypouštějí žádné látky, mají horší výkonnostní parametry (např. Stěny natřené touto barvou se snáze poškrábají).
Jak vybrat barvu
Musíte vzít v úvahu způsob, jakým je místnost využívána - ať už je využívána intenzivně nebo ne, případně je vlhká nebo je určena pro často nemocné dítě. Kromě toho je třeba věnovat pozornost druhu podkladu na jedné straně a vlastnostem barvy na straně druhé.
V každém domě jsou místa, kde se stěna mnohem snáze poškrábe nebo poškodí, nebo kde je důležitá odolnost stěny proti vlhkosti, vysoké teplotě a mokrému čištění (vlastnosti jednotlivých místností jsou rozlišeny v tabulce na str. 42-43).
Nové stěny lze natřít jakoukoli barvou vybranou podle typu podkladu. Musíte si jen pamatovat, že omítky na cihlových zdech by měly být řádně okořeněné (nejméně čtyři týdny) a stěny ze sádrokartonu by měly být pečlivě spárovány, obroušeny a opatřeny základním nátěrem.
Staré zdi se obtížněji natírají. Vyžadují zkoušku podkladu, tj. Zkoušku přilnavosti všech dříve nanesených nátěrových vrstev. To lze provést následovně: nalepte žlutou samolepicí malířskou pásku na zeď, pevně ji přitlačte a poté energicky odtrhněte. Pokud se staré barvy lepí na pásku, znamená to, že adheze předchozích vrstev k podkladu je špatná. Pak je bezpečnější použít barvy ze skupiny nejslabších, ale odolné proti suchému oděru.
Na stěny opakovaně natřené, zejména barvami neznámého typu, nestojí za to používat silně přilnavé omyvatelné barvy, a ještě méně - nejsilnější barvy (pro drhnutí). Silná barva nanesená v několika vrstvách starých a slabých barev nebude dobře držet.
Pokud je zkouška podkladu neúspěšná a přesto plánujete namalovat místnosti silným omyvatelným nátěrem, je třeba pro dosažení uspokojivého výsledku řádně připravit podklad:
- namočte stěnu a odstraňte všechny předchozí vrstvy nátěru;
- ztráty na úrovni a vyrovnání povrchu;
- napenetrujte zeď přípravkem doporučeným výrobcem vrchního nátěru.
Druhy interiérových barev
V domácnostech se jako ředidlo nejčastěji používají vodní barvy. Při sušení vydávají hlavně vodní páru a jejich doba odkladu (dokud zápach zcela nezmizí) je den nebo dva.
V barvách na bázi rozpouštědel jsou látky (např. Lakový benzín) často ředidla, která se z lakovaných povrchů odpařují mnohem déle (doba odkladu je až několik týdnů). Neměli by být používány v místnostech, kde se chceme rychle pohybovat.
K malování vnitřních stěn se primárně používají různé typy vodou ředitelných barev:
- akrylové - dobře kryjí, umožňují průchod vodní páry, lze je prát,
- latex - vytvářejí hladký, pružný povlak, jsou velmi propustné pro vodní páry, omyvatelné, doporučují se pro mokré místnosti,
- vinyl - vytvářejí hladký povlak , špatně propustný pro vodní páru, omyvatelný, doporučeno pro mokré místnosti,
- „smíšený“ - např. akrylát-latex, kombinující vlastnosti obou typů barev.