Kyselina šťavelová
Mladý ocas rebarbory obsahuje mnoho organických kyselin, včetně kyseliny šťavelové (způsobuje urolitiázu). Ale přesto jsou méně škodlivé než například červená řepa, která také vytváří tento vztah a je často konzumována. Listy obsahují více kyseliny šťavelové než řapíky. Mladé listy lze použít jednou ročně, například na zelí (místo zelí).
Podmínky pro rebarboru
Rebarbora je jednou z mála zeleniny, která roste v kyselé půdě. Má vysoké nutriční potřeby, takže musíte půdu dobře připravit, zejména proto, že je zřídka přesazována. Půda by měla být úrodná a humózní, s pH od kyselé po neutrální (pH 5,5-7). Před výsadbou stojí za to krmit ho hnojem a vícesložkovým hnojivem. Místo může být slunečné nebo stinné. Rostlina potřebuje hodně vody. Díky suchu a vysoké teplotě jsou řapíky vláknité a nechutné. Hnojení hnojem každé 2-3. sezóny a 5–6krát od jara do srpna pomocí dusíkatých hnojiv (přibližně 15 g / m2) zvyšuje výnos. Sklizeň trvá ve druhém roce kultivace 3 týdny a v následujících letech déle. A pokud jsou vysazeny časné i pozdní odrůdy,je to dokonce od konce dubna do konce června. Doporučuje se řezat květenství, protože po jejich produkci v příští sezóně má rostlina méně listů.
Barevné odrůdy
Existuje několik odrůd rebarbory, které se liší rychlostí růstu a barvou řapíku: „Przodnik Europa“ - raná, tmavě červená; 'Early Hosera' - časná, zeleno-červená, 'Cherry' - středně časná, tmavě červená, 'Raspberry' - pozdě, červená. Pařezy lze rozdělit na jaře nebo na podzim a po 2–3 dnech, kdy jsou rány suché, se vysazují každých 1,5 m, takže pupeny sazenic jsou asi 3 cm pod zemí.
Bílé ocasy
Nejchutnější jsou ochablé, jemné listové řapíky, které rostly ve tmě, tzv bělený. Proto by měly být rostliny až do konce sklizně částečně nebo úplně zakryty. Jakmile listy dorostou, jednou týdně zkroutíme část pařezů. Odřízli jsme jim žábry a rozšířenou základnu ocasu. Z jednoho velkého pařezu časných odrůd se sklízí až 3 kg listů a pozdních odrůd až 10 kg.
