- Během války byla ve sklepě tajná rozhlasová stanice; během renovace jsme našli krabičku od tabáku se zbytky zpráv. Z nevyčerpatelného odpadu jsme vytáhli pamětní desku se slovy „Zaułek“ - to je předválečný název naší ulice, dnes Stefan Pogonowski. A na dveřích byly ručně psané adresy - říká Anka. Mohla takhle pokračovat dál a dál. Dům ve Varšavě, kde žije se svým manželem Michałem a její osmnáctiměsíční dcerou, je minulostí znalostí o starých dobách.
Budovu nechal postavit Michalov pradědeček Józef Płatek, majitel známého obchodu „Warzywa, Owoc, Cukry“ na Wilsonově náměstí. Zápletce pomohl jeho přítel, důstojník (koneckonců to byl Żoliborz Oficerski a obchodník na toto místo neměl žádná práva), zbytek zafinancoval jeho pradědeček. V domě tedy žily dvě rodiny rozdělené do velkých bytů. I když brzy. Stavba byla dokončena počátkem roku 1939, brzy vypukla válka, ze které se nevrátil ani přítel mého praděda, ani blízcí přátelé.
Když si Anka a Michał založili rodinu, bylo pro ně zřejmé, že se zde usadí. „Nevím, co by se muselo stát, abychom se odtud přestěhovali.“ To je naše historie, naše kořeny - říká Anka. Zpočátku žili v … suterénu. Postupem času se přestěhovali do podkroví, které však vyžadovalo velkou rekonstrukci.
Po odtržení podlah a omítek a opravě prosakující střechy jsme odnesli osm kontejnerů suti. A kolik rodinných upomínek jsme získali!- připomíná majitel. Dům vyzdobila starým nábytkem v podkroví, díly svého strýce (Kazimierz Tomorowicz, bývalý rektor Varšavské akademie výtvarných umění) a vlastním. Protože také vystudovala Akademii výtvarných umění. Kromě malby také krájí, brousí a v poslední době také krky - takzvané léčivé polštáře plněné pohankovou slupkou a kompozicí sedmi bylin, které sbírá v Bělověžském pralese, kde mají své stanoviště. Jde jen na venkov, aby se připravil na novou sezónu.
ZOBRAZIT FOTOGRAFIE >>
