Nebojili jsme se půjčit si

Takto jsme žili.
I když jsme studovali v Tri-City, po promoci jsme se vrátili do našeho rodného města Olsztyn, kde se nám podařilo najít práci. Po dvou letech dostala Edyta nabídku přestěhovat se do pobočky své společnosti ve Varšavě. Rozhodli jsme se využít této nabídky a v roce 2000 jsme se spolu s naší roční dcerou přestěhovali do hlavního města.
Bydleli jsme v panelových domech v Goclawi, v pronajatém bytě o rozloze 57 m2. Zpočátku jsme plánovali, že si je pronajmeme jen na rok, a mezitím se pokusíme udělat něco vlastního. Ukázalo se však, že ceny bytů v hlavním městě jsou závratné - malý byt, který jsme obsadili, stál až 300 000 PLN! Pak jsme se rozhodli, že je lepší koupit malý pozemek s domem poblíž města.
Začali jsme hledat pozemek, nebo lépe - malý pozemek s malým domem - z nejbližšího okraje Varšavy. Téměř každý víkend jsme trávili cestováním po okolí. Navštívili jsme Białołęku, Pyry, Wesołu, Józefosław, ale všude to bylo příliš drahé. Trvalo to přes půl roku, než jsme jednoho dne našli pozemek, který se nachází relativně blízko, jen 20 kilometrů od města. Obzvláště se nám líbilo, že se nacházelo v urbanizovaném malém městečku, ne na otevřeném poli nebo na zcela novém sídlišti (pak bychom nesli náklady na urbanizaci) a že mělo veškeré inženýrské sítě - vodu z obecního vodovodu, plyn, kanalizaci a dobrou komunikaci s městem (kolem byly asfaltované a rychle zbavené sněhových cest,na kterých byly příměstské autobusy). Ve vesnici byla také mateřská škola, škola, zdravotní středisko, pošta a základní obchody.
Pozemek byl vhodný pro nás - 1000 m2. Cena byla přijatelná. Nevýhodou nemovitosti bylo, že byla 55 metrů od hlavní ulice, takže jsme se museli připravit na vyšší náklady na připojení budoucí budovy ke všem inženýrským sítím. Tato odlehlost od silnice však poskytovala intimitu, ideální pro rodinu s malým dítětem.
Rychle jsme se rozhodli - kupujeme! A pak byla položena otázka, kterou jsme si měli položit už dávno předtím: na co?
Peníze nejsou tak špatné
Už jsme se ve vybrané bance dozvěděli, že k získání hypotéky musíme nejprve předložit tzv vlastní příspěvek. Přestože existovaly další banky, které poskytovaly komplexní půjčky (jak na koupi nemovitostí, tak na stavbu domu), a proto tento příspěvek nevyžadovaly, nebyli jsme spokojeni s jejich požadavkem najmout generálního dodavatele nebo několik menších společností (protože banka požadovala nám faktury za práci). Mezitím jsme měli levnější a bezpečnější nápad pro náš vlastní domov. Chtěli jsme to postavit ekonomickým způsobem - tím spíše, že Edytin otec, zkušený vedoucí stavby, souhlasil s organizací a provozem celé investice.Jeho ochota pomoci byla pro nás neocenitelná a vedla k opravdu velkým úsporám.
Nezostávalo nám nic jiného, než uspořádat „rodinnou akci“. Takto vypůjčené peníze byly použity na nákup pozemku, který jsme poté přinesli jako požadovaný vlastní příspěvek při jednání s bankou. Takto jsme byli rok po přestěhování do Varšavy připraveni zahájit naši první investici do života.
Dostali jsme bankovní půjčku na 25 let, takže máme šanci ji splatit 10 let před odchodem do důchodu. Peníze nám byly vyplaceny ve čtyřech splátkách.
Poté, co jsme použili každou tranši, přišel na stavbu inspektor a zaznamenal postup prací. Teprve poté nám banka dala další.
Dluh jsme začali splácet až rok po použití půjčky (během prvního roku jsme nevypláceli jistinu, ale pouze úroky, což byla v té době pro nás velmi důležitá výhoda). V prvním roce jsme tedy bance platili 600 PLN měsíčně a v následujících letech, kdy jsme začali splácet kapitál, se tato částka zvýšila na 2 300 PLN. Naštěstí jsme si již nepronajali byt (nájem nás stál 1500 a v průměru 500 - všechny ostatní poplatky).
I když jsme původně plánovali nechat podkroví nedokončené, už během výstavby jsme si to rozmysleli. Rozhodli jsme se, že to bude pro nás nejlepší a paradoxně nejlevnější. Je pravda, že adaptace podkroví spotřebovala další peníze, protože stála asi 20 000 PLN, ale dnes toho nelitujeme. V budoucnu jsme se vyhnuli stavebnímu chaosu a obtížné práci. Hotové podkroví vybavíme pomalu, podle našich finančních možností.
Cesta domů
Při plánování výstavby rodinného hnízda jsme to chtěli udělat rychle a co nejlevněji. Vybrali jsme si projekt, zatím nemáme zápletku. Dům měl být malý, ale rozšiřitelný. Postavili jsme jej a dokončili do roku, ale mezi koupí pozemku a přestěhováním do nového domu uplynuly téměř dva roky. Trvalo nám více než půl roku, než jsme vyřídili notářské formality a stavební povolení a připojili k budově potřebné inženýrské sítě.